 |
 Jenže mám takový dojem, že jedna má součást se rozhodla, že bude dobrem a označila tu druhou za zlo. To už je špatné. Opět bych z toho udělala otázku, ale bude lepší, když zkusím hledat odpovědi a ne další dotazy. Jednoduše napíšu, co si myslím, tedy to, co bych pravděpodobně nikdy nevyřkla, a uvidíme, co z toho bude. |
 Perfektní... takže ten první odstavec jsem psala, aby bylo jasno, ve čtvrtek ráno. Od té doby to šlo hodně z kopce... |
 Vzhůru jsem sic jako vždy od sedmi, ovšem to neznamená, že bych v 9:57, když do mého pokoje vtrhla ségra, byla oblečená či měla přehled o tom, že už mám vyrážet s celou jejich bandou (parodií na rodinu, ve které je ségra tím nejrozumnějším a s nejsilnějším slovem, řekla bych – ne, pokud vás napadne, že tím pádem je vysoce inteligentní, musím vás upozornit, že tohle je ten druhý případ – ti dva jsou naprosto ztracené případy). |
|
"Jen silný donutí osud. Slabého donutí osud sám."
 Název: Serpēntis Hērēs Má první HP FF. Příběh dvou pohledů, které smývají hranici dobra a zla. |
 Zase jednou jsem si to připomněla. Díky mé kamarádce a starší, zkušenější a celkově šikovnější kolegyni z oboru psaní, Mátě, jsem se dostala až k hloubce mých problémů a zase jednou jsem si zavzpomínala na jednu z přednášek, které jsem si vyslechla při Semináři k problematice Středoškolské Odborné Činnosti, kterou jsem plánovala psát. Tématem byla: Charakteristika nadaných a pedagogické přístupy k nadaným žákům... a hovořila o tom doc. PaedDr. Jana Škrabánková, Ph.D a právě paní docentka na ně zapůsobila nejvíce. Nejen tím, jak mluvila, ale taktéž tématikou, ke které se vyjadřovala. Téměř se zatajeným dechem jsem jí poslouchala a sledovala, takže se mnohé z informací, o které se podělila, vryly hluboko do mé paměti. |