Článek Sladká chuť bolesti…
Komentáře k článku: Sladká chuť bolesti…
moira: je to lidská přirozenost, nikdy nebýt spokojený s tím, co člověk má. Bez kontrastu toho špatného nikdy nedoceníme, co opravdu máme.
Ale u tebe to zní ještě o trošku jinak. Jako by ses posunula k tomu ten smutek přijmout, jelikož je šedivost obyčejných dní o to děsivější.
Jednou jsem si tak povídala s kamarádkou a uvažovaly jsme nad tím. Jak je možné, že lidé dnes mají tolik vymožeností, které jim ulehčují život, tolik času, tolik možností, tolik všeho... a přitom je počet lidí s depresemi rok od roku vyšší, počet sebevražd také tak.
Osobně si myslím, že je to tou svobodou. Dnes se každý cítí tak nějak ztracený, neukotvený. Před tou ohromnou pletorou možností a všeho, čím může být, si náhle připadá nedostačující. A to dokáže člověka neuvěřitelně zdeptat.
Je to už lepší?
btw - poslouchala jsem Poets dříve, už strašně dlouho jsem si je nepustila. Zajímalo by mě, jaké jsou jejich nové songy. ^^
ver: Hm… s tím, že je přirozené nebýt spokojený s tím, co máme, bych neřekla, že máš pravdu, protože já ve výsledku spokojená s tím, co mám, jsem. Navíc, já jsem šťastná, většinu času. Pravda, častokrát něco bolí, sem-tam se nic nechce a někdy přijde prázdnota… ale všechno to ve výsledku tak nějak přijímám a jsem s tím spokojená. Každopádně ano, kontrasty jsou v tomhle užitečné – bez toho špatného to dobré vypadá vážně příliš mdle… 
Takhle jsem nad tím neuvažovala. Ale ve výsledku bych s tebou snad i mohla souhlasit. Velký svět s příliš mnoha možnostmi je děsivý, protože poukazuje na to, jak jsme maličcí a pak si člověk může snadno začít připadat zbytečný…
A jinak se psaním je to u mě bohužel jedno velký špatný, Moiro, už jsem na žádnou povídku nesáhla hodně dlouho. Vlastně v podstatě od chvíle, co jsem přišla o veškerá svá data, a tedy i většinu svých povídek – tedy, alespoň o všechny ty, které nebyly zveřejněny a samozřejmě všechny materiály navíc. Necítím se na to, abych sama psala nějaké ty příběhy, protože nedokážu pořádně udržet pozornost nebo si pořádně zapamatovat vlastní reálie. Takže ani nevím, zda se k psaní jako takovému někdy vrátím, zda si ještě budu troufat… a ony pořádně ani nejsou nápady, tak nějak. 
---
ver.pise.cz
moira: kdysi dávno jsi mi psala, že trpíš bolestmi a některé dny jsou špatné. Myslím, že odtud pramení tvá vděčnost za to, co máš. Víš, jak vzácný je den, kdy nic nebolí a vše se povede, a proto si toho ceníš. Na druhou stranu lidé, kteří jsou zdraví, netuší, co mají. Už jen proto, čím sis prošla, se odlišuješ od ostatních. Máš jinou mentalitu, která věci vidí pravdivěji a zároveň pochmurněji.
S tou nespokojeností - narážela jsem na evoluci celkově. Pravěký člověk nebyl spokojený být mrchožravec, začal lovit. nebavilo ho lovit, tak začal pěstovat a domestikoval zvířata. Nebavilo ho orat a obstarávat zvířata (pokud pomineme šlechtu), tak vymyslel stroje, které pracovaly za ně. Beru nespokojenost jako základní drive, který nás dostal, kde dnes jsme. .)
přišla jsi o data? ouch. taky se mi to jednou stalo. a jelikož nenávidím přepisování, taky jsem s hodně díly sekla. Viz. Děti krvavé stopy, taky k tomu už nemám ani čárku a nějak se mi do toho nechce. :') od té doby zálohuji natřikrát - můj ntb, online cloud (dropbox) a externí disk, kam ukládám data tak jednou za tři měsíce. I během psaní mám většinou nastavený budík, abych co deset minut průběžně ukládala. :'D
well, zní to jako problém delších děl. Odebírám newsletter René nekudy, který má plno zajímavých nápadů. Pokud bys chtěla vyzkoušet každodenní psaní na deset minut, je tu Spisovatelská výzva. Účastním se jí i já, kdybys chtěla kouknout. Je to fakt super a docela mi to pomohlo.
https://www.renenekuda.cz/spisovatelska-vyzva/
Pokud je takové pravidelné psaní stále příliš náročné, má ještě jeden nápad, který jsem si teď oblíbila. Nazývá se to Kreativní stránky a podstatou je, že každé ráno co nejdříve si sedneš a snažíš se napsat dvě tři stránky textu (do sešitu, ve Wordu tak jednu A4). Nemusí to být příběh ani to mít postavy. Je to čistě o plynutí myšlenek. Můžeš napsat své denní plány, co se stalo minulý den, jaké rozhovory jsi zaslechla cestou do krámu, krátký příběh, svou náladu nebo jestli tě něco bolí nebo naopak nebolí. Po napsání na to pak zapomeneš.
Je to podle mě cvičení na trénování přenášení myšlenek na papír a získání nácviku ke psaní. Ještě jsem to nevyzkoušela, jelikož si dávám pauzu po Spisovatelské výzvě, ale plánuji to. ^^
https://www.renenekuda.cz/kreativni-stranky/