moira: je to lidská přirozenost, nikdy nebýt spokojený s tím, co člověk má. Bez kontrastu toho špatného nikdy nedoceníme, co opravdu máme.
Ale u tebe to zní ještě o trošku jinak. Jako by ses posunula k tomu ten smutek přijmout, jelikož je šedivost obyčejných dní o to děsivější.

Jednou jsem si tak povídala s kamarádkou a uvažovaly jsme nad tím. Jak je možné, že lidé dnes mají tolik vymožeností, které jim ulehčují život, tolik času, tolik možností, tolik všeho... a přitom je počet lidí s depresemi rok od roku vyšší, počet sebevražd také tak.
Osobně si myslím, že je to tou svobodou. Dnes se každý cítí tak nějak ztracený, neukotvený. Před tou ohromnou pletorou možností a všeho, čím může být, si náhle připadá nedostačující. A to dokáže člověka neuvěřitelně zdeptat.
Je to už lepší?

btw - poslouchala jsem Poets dříve, už strašně dlouho jsem si je nepustila. Zajímalo by mě, jaké jsou jejich nové songy. ^^