ver: Hm… s tím, že je přirozené nebýt spokojený s tím, co máme, bych neřekla, že máš pravdu, protože já ve výsledku spokojená s tím, co mám, jsem. Navíc, já jsem šťastná, většinu času. Pravda, častokrát něco bolí, sem-tam se nic nechce a někdy přijde prázdnota… ale všechno to ve výsledku tak nějak přijímám a jsem s tím spokojená. Každopádně ano, kontrasty jsou v tomhle užitečné – bez toho špatného to dobré vypadá vážně příliš mdle…
Takhle jsem nad tím neuvažovala. Ale ve výsledku bych s tebou snad i mohla souhlasit. Velký svět s příliš mnoha možnostmi je děsivý, protože poukazuje na to, jak jsme maličcí a pak si člověk může snadno začít připadat zbytečný…
A jinak se psaním je to u mě bohužel jedno velký špatný, Moiro, už jsem na žádnou povídku nesáhla hodně dlouho. Vlastně v podstatě od chvíle, co jsem přišla o veškerá svá data, a tedy i většinu svých povídek – tedy, alespoň o všechny ty, které nebyly zveřejněny a samozřejmě všechny materiály navíc. Necítím se na to, abych sama psala nějaké ty příběhy, protože nedokážu pořádně udržet pozornost nebo si pořádně zapamatovat vlastní reálie. Takže ani nevím, zda se k psaní jako takovému někdy vrátím, zda si ještě budu troufat… a ony pořádně ani nejsou nápady, tak nějak.