Článek A tak zase po roce…
Komentáře k článku: A tak zase po roce…
hroznetajne: Já třeba nevnímám Vánoce jako přetvářku a mrzí mě, když to tak někdo má.
V podstatě to je den jako každý jiný, asi se to moc hrotí, ale jestli je to jediný den, kdy lidi myslí na ostatní, tak to stojí za to.
Jinak - máš nadherný chlupáčky, úplně bych je pomazlila, jak se tváří nevinně 
. Tak krásné svátky a moc neuklízej .
ver: Vánoce samy o sobě mi jsou úplně ukradené, upřímně, ale důvod, proč jsem zmínila přetvařování je spíše v tom, že po člověku se vyžaduje, aby se usmíval na lidi, které celý rok neviděl (protože nechtěl) a trávil s nimi čas, který by raději využil k tomu, aby dělal to, co sám chce. Je pravda, že někteří tím prokletím netrpí, ale já třeba tyhle dny vnímám většinou jako utrpení. Štědrý den slavíme tradičně u babičky s protivným strýcem, modlíme se u jídla a tváříme se, jako bychom snad byli „dobří křesťané“, i když si na ten fakt vzpomenou ti, co tomu věří, jednou v roce a já (s poněkud odlišným vyznáním) mám akorát nutkání křičet: „Všichni jsme pokrytci!“ když „dobrá křesťanka“ matka otevírá pusu na prázdno, protože netuší, jaká slova to babička (která se věčně zasekává a plete to) vykládá, protože z jednoho poslechu za rok se to učí těžko. A pak jdeme k otcově straně rodiny, já se snažím vzpomenout na jména svých bratranců a sestřenic, kteří jsou donuceni se vměstnat do malého bytečku, aby se vzájemně překřikovali, a sypu do sebe prášky na uklidnění, abych to přežila a mohla po „vhodně strávené“ době dostat ven a rozdýchat tetanický záchvat. Přesto se bohužel nikdy nevyhnu zpovědi, jak se mi líbí růžová sukýnka, jenž hned vzápětí poputuje do Adry, protože nenosím sukně ani růžovou, a byla bych tak vděčná, kdybych jednou nemusela řešit, co s těmi zbytečnostmi, které nikdy nevyužiju, budu dělat (naštěstí není takový problém je rozdat, když se jindy, než na Vánoce nevídáme, a tedy mě nikdo nemá šanci zkontrolovat, zda opravdu nosím věci o pár čísel menší). Lidé, kteří si na sebe za celý rok v tom lepším případě nevzpomněli, v tom horším se bytostně nesnášejí, si říkají, jak se rádi vidí a co je nového (aby měli další rok zač své „blízké“ pomlouvat) … ne, nemám ráda, tenhle „jediný den, kdy lidi myslí na ostatní“, protože je to umělé a neupřímné. Pokud někoho mám ráda, budu s ním trávit čas dobrovolně, když uznám za vhodné, a pokud ho ráda nemám, nechci se s ním vídat místo trávení času s těmi, které ráda mám.
Ovšem děkuji za pochvalu, tedy, kluci děkují. Pomazlili by se rádi, byť s tou nevinností to nebude tak horké, když se zrovna nervou, tak vymýšlejí, čím by mě zase pozlobili. 
---
ver.pise.cz