... máme tady Vánoce.
Zimní slunovrat Ver přežila v klidu a pohodě, ovšem to horší teprve čeká, samozřejmě. Vánoce. Ty svátky, které vedou ke spoustě rozporů, otravné přetvářky a tichému skřípání zubů, jak se zdá. Pořád ještě doufám, že letos to bude jiné. A naděje umírá poslední, no ne? (Příšerka by dodal: "Ale stejně umře," ale nebudeme tak pesimističtí, ne?)
Příšerka šel dnes ještě do práce, takže jsem tak trochu opuštěné, Vánoční náladu koledami neladím (mám vůči nim celkem slušnou averzi, takže je oželím, nejspíše) a pohádky mě nebaví, takže mám vlastně den, jako každý jiný. Tedy, až na to, že uklízím, ale to vlastně uklízím taktéž téměř denně, takže... nic nového pod sluncem, no ne?
Kluci si hrají na hodné brášky, tulí se k sobě v pelíšku, který jsem jim přichystala, a já Maxíka tak trochu zlobím hůlkou, co jsem dostala jako dárek od Příšerky a budu si jí muset někde vystavit, očividně, což je poměrně... nezvyk, protože nevím, asi by mě to samotnou nenapadlo něco takového, ale měla jsem to čekat, protože Příšerka věci z filmů a her sbírá velmi rád.
Zítřek... inu, doufám, že přežiju. Plán je jasný, dopoledne strávíme s Příšerkou spolu. Nejspíše budeme koukat na pohádky, i když nevím, zda se v jejich výběru shodneme (protože nevím, zda vůbec existuje hraná pohádka, kterou Příšerka má rád a já na druhou stranu v zásadě nemusím ty animované, musíme to zjistit) a mlsat cukroví, protože prasátka nemusím ani ta zlatá. Do tří se pak musím přesunout s Brixem k otci, Příšerka pojede se mnou, ale zamíří si to směrem za svými přáteli. U otce nejspíše nafasuju nějaký ten svařák, který se u nich popíjí pro správnou Vánoční atmosféru a samozřejmě se budu muset pomazlit s tamější psí smečkou, či přesněji s Beanem a Peddim, protože pochybuji, že Sam si dá říct, že jsou Vánoce, a tedy by na mě neměl vrčet.
Nakonec si mě (a Satana černýho chlupatýho) vyzvedne mamka a odveze mě společně s babičkou k sobě, kde budeme mít obvyklou rodinou sešlost i se ségrou, která by měla přivést svého vlastního chlupáče, Árese, takže uvidíme, zda už je větší než Brix, se kterým si naštěstí celkem rozumí. Max tedy bude chudák doma sám, protože nemá zrovna v lásce ostatní psy (a Příšerka ho s sebou vzít nemůže, protože kamarádi, ke kterým jde, mají kocoura), ale snad si alespoň užije svůj klid. Vrátit by mě měla mamka i se psem a Příšerkou k večeru pak až domů, snad tedy všechnu tu "rodinnou atmosféru" přežiju bez nějaké té psychické újmy.
Ještě musím zabalit dárky, ale vůbec se mi do toho nechce, neb balící papír je můj odvěký nepřítel. Naštěstí mám většinou krabičky, které se budou balit celkem dobře. Jo, a máme stromek... ale umělý, takže se tady na něj akorát tak mračím. Zdobit ho budu ale až po návratu Příšerky domů, samotné se mi do toho vůbec, ale ani trochu, nechce. A vytřít kuchyň mi chybí... což mi připomíná, že jsem dnes snídala pár kousků lineckého s kávou a nic dalšího do žaludku nedostala, takže bych se asi měla najíst.
Stačilo si ty plány sepsat, a už jsem nervózní z toho, jak se to všechno může pokazit. No nic, tak raději tuhle svou Vánoční zpověď ukončím, než si plně uvědomím, že zkouška ohněm proběhne již zítra.