Po třinácti měsících...

Asi mám divnou náladu... protože není normální, abych na blog psala. Už jsem to zatraceně dlouho neudělala a neplánovala jsem, že to někdy ještě dělat budu. Ovšem... plány mají tendenci se měnit s každým okamžikem, očividně...

Včera? Asi... jsem narazila na pise.cz na jeden blog. Blog jakési Kari, a tak nějak mimochodem jsem si přečetla jeden příspěvek... pár stripů... usoudila, že to je zajímavá osůbka a začetla jsem se do toho, co na tomto svém blogu napsala jako do povídky – hezky od začátku. Nějak mě to donutilo uvažovat... dneska... a dalo mi to nutkání napsat si taky něco, sem-tam...

Taky včera? Určitě... jsem se konečně rozhodla pustit si nové album Lany del Rey... zjistila, že polovinu těch písniček už jsem slyšela, ale nějak mi unikala ta první, podle které má to album jméno. Norman Fucking Rockwell. Vtipný...

Goddamn, man-child
You fucked me so good that I almost said, "I love you"
You're fun and you're wild
But you don't know the half of the shit that you put me through

Ta písnička je boží, aby bylo jasno. Ten text, konkrétně. Vím, proč sakra poslouchám její hudbu v zásadě s otevřenými karaoketexty.cz, abych si doplnila své neslavné znalosti angličtiny těmi, kteří jí snad ovládají o něco lépe, nebo alespoň nebyli tak líní, aby si otevřeli google překladač a snad trochu zauvažovali nad těmi píčovinami, co tam na ně vyletěly, díky čemuž vznikl celkem slušný překlad, který jak-takž ujde k tomu, aby to člověk pochopil, nebylo to úplně mimo a člověk se do té písně mohl doopravdy zamilovat.

Goddamn, man-child
You act like a kid even though you stand six foot two

Musela jsem se nad tím uculovat. "Miluji tě, zlatko," broukla jsem k Příšerkovi, který zrovna stál u okna a vrtal se v čímsi notebooku, za sebou chladnoucí kafe, které jsem mu uvařila už před nějakou tou dobou, ale stále z něj stoupala pára. Otočil se na mě, povzdechl si a zavrtěl hlavou. Nic jiného od něj ani očekávat nemůžu.

'Cause you're just a man
It's just what you do
Your head in your hands
As you color me blue

Protože můj Příšerka je boží... vážně je. Možná nikdy neříká ty správné věci a vždy mručí, když si ho přitáhnu k sobě, abych si vynutila polibek, což je nutno dělat opakovaně, aby to nebyla jen pusa, jakou dává neochotný školák své matince na líčko. Můj miláček je hrozný darebák. Nemazlivý, netulivý, úplně jiný než já, která bych se nejraději k němu tiskla neustále...

Why wait for the best when I could have you?

Dneska mě probudil sexem. Dělá to tak poslední dobou často... zbožňuji ho za to, protože vím, že není tak nadržený jako já. On prostě jen... chce, abych byla spokojená. A překvapivě se z mého: "nemusíme, pokud nechceš", které jsem s oblibou opakovala v minulosti, provinilá, protože jsem si nebyla jistá, zda ho do toho nenutím... stal vděk, spokojenost a "miluji tě", kterým se rozloučím, než odchází do práce.

Ne, na ranní společné kafe si ten čas stále neumíme najít. Ovšem teď to není až tak divný. V našem 2+1 totiž teď bydlíme čtyři lidi a tři psi... zábavné, pro někoho se sociální fóbií. Ale o tom jindy, snad...