Komentáře k článku: Po třinácti měsících...
moira: mám takový pocit, že jsem prošvihla jiné články, díky kterým mi unikají soucislosti.
Ale z tady toho mám pocidně hořkosladký pocit a jsem tak nějak ráda. :)
ver: Nejspíše unikly. Naposledy, co jsme četly a psaly, to bylo už pár let zpět. Já se za tu dobu několikrát přestěhovala a vůbec se událo tolik věcí, z nichž mnohé ani nemám zaznamenány tady na blogu, jak jsem zjistila (takže i kdybys všechno četla, nejspíše nepochopíš vše, protože jednoduše mi tak nějak třeba vypadlo to, že už nebydlím ve dvanáctém patře uprostřed civilizace, ale na jejím okraji v patře prvním a z okna často koukám na divoké zajíce místo na řvoucí děti přes den a opilce v noci). *smich*
---
ver.pise.cz
kayleigh: Drahá,
plány se mění a my je zdaleka ne vždy můžeme ovlivnit, o tom něco málo vím. Děkuji za komentáře k některým mým výmyslům a fabulím, těší mě, že ještě je pár lidí, kteří mé věci čtou - mám pak téměř pocit, že žiju.
Stále a pořád dokola se azobírám myšlenkou, jestli je to dobře nebo špatně. Možná to zkrátka jenom je.
S pozdravem,
Mgr. Kayleigh McCamyo