Ver | III. Dívka (2. část)

<<< část první
Thia se probudila do temného pokoje. Počkat, ne, už žádná Thia. Ignitera. Chvíli zmateně mrkala, neuvědomujíc si, kde to vlastně skončila. Místnost nebyla osvětlena a neměla okna, takže neměla šanci vidět v podstatě nic. Kde to jsem? Co se stalo? Jak jsem se sem dostala? Do mysli se jí dostávaly myšlenky na poslední hodiny před ulehnutím. Na hrad v temném lese, ledově chladnou madam Cheno... to nebyl sen? Postavila se a poslepu nahmatala vypínač. Místnost ozářilo střídmé světlo, které jí dovolilo spatřit postel, na které včera usnula, skříňku, noční stolek. Nic víc. Jen maličká komůrka určená k odpočinku. Na nočním stolku našla své oblečení, jen tak pohozené, protože neměla opravdu chuť je skládat. Protáhla se a pak na sebe nasoukala tmavé džíny a bleděmodré triko. Obula si tenisky a vyšla z místnosti, přes prázdnou společenku, špatně osvětlenou chodbou zpátky na povrch. A nikde nikdo. Rozhodla se prozkoumat místnosti v přízemí a našla jídelnu, kde někdo nachystal snídani pro několik lidí. Některé talíře byly přikryty vyboulenými poklicemi, které měly udržet jídlo teplé, jiné už byly snězené a nádobí ponecháno jen tak ležet na stole. Ig nad tím pokrčila rameny a prostě si uzmula jeden nedotčený talíř, aby se taktéž nasnídala. Stejně je to divné... a je tu takové ticho. Jako bych byla na celé Akademii, v celém tohle hradě sama... usuzovala poněkud zmateně.

Když dojedla, vystoupala po schodech a rovnou si to zamířila do knihovny, kde minule narazila na madam Cheno. A překvapivě... už od dveří zaslechla dva dívčí hlasy. Tak přece jen tady nejsem sama... "Včera prej dorazila nějaká novicka a vybrala si Smrťáky," prohlásil jeden z nich a Ig celkem rychle došlo, že mluví právě o ní. "S madam Cheno? Ta má kuráž..." usoudila ta druhá pohrdavým tónem, odsuzující nejspíše danou akci k neúspěchu. Pak však obě umlkly, protože rusovláska se nehodlala schovávat za dveřmi navěky a vstoupila dovnitř. S hlavou hrdě nesenou, jak byla zvyklá, si prohlédla ty dvě holky – obě poměrně obyčejné brunety, vystrojené do sukní a krátkých triček. Ony k ní taktéž zabloudily pohledem, načež Ig slyšela v jejich šepotu něco ve smyslu: "To bude asi ona," což spíše odtušila, než aby tak napínala uši,a dál se vlastně nezajímala.

Prošla kolem nich beze slova dál do knihovny. Jako by tušila, kam se vydat... opět narazila na tu zvláštní ženu ze včerejška. Tu, o které dívky říkaly, že pokud je v její koleji, musí mít odvahu. Ne, že bych se tomu až tolik divila. Opravdu budí respekt. I když vlastně nevím, čím vlastně... Chenoa k ní stála zády a Ignitera stejně měla pocit, jako by věděla o všem, co se v místnosti šustne."Dobré ráno, madam," pronesla opatrně, nejistá si, zda má právo onu dámu vyrušit z jejího rozjímání.

"Temný podvečer, slečno Aquver," opravila jí však ona, když se otočila a dívku si prohlédla. Ano, za okny opravdu mnoho světla nebyla, avšak... stejně to bylo divné. Žena na sobě navíc měla to samé, co včera, stejný pohár v rukou, jen s jinou mírou tekutiny. "Nechám ti do pokoje donést nějaké šaty," prohlásila zdánlivě bez kontextu, očividně nespokojená s tím, jak Ignitera vypadá ve věcech, v nichž včera přišla. Ne, že bych se ji divila. Na botech ještě zbytky bahna, kalhoty to samé... cesta lesem jednoduše oblečení neprospívá...

"Děkuji, madam," pronesla proto s jemným pokývnutím hlavou, poněkud nervózní z otázek, které jí pálily na jazyku. Jak rozdílné bylo její chování vůči téhle tajuplné osobě oproti tomu, jak mluvila se svými vrstevníky. "Smím se zeptat..." zarazila se, protože si ani moc nebyla jistá, kde začít. Navíc raději počkala, než jí Chenoa gestem vybídla, ať klidně mluví, neb si nebyla jistá, zda jí nepošle pryč. "Co je tohle místo vlastně zač?" To není přesné, Ig, soustřeď se... napomenula se za svou nerozvážnost. "Chci říct, včera jste měla zvláštní poznámku o tom, že o jeho existenci nemají vědět lidé," podotkla, čímž schválně poukázala na to, že si toho všimla a zapamatovala si to jako něco důležitého a zajímavého. Madam v šatech jako z jiného století, popíjející nápoj zvláštní konzistence, který nebude dle vůně vínem, ba dokonce ani tím jahodovým džusem... všude temnota a chlad, kolej smrti a místo, o kterém nemají lidé ani tušení... neodvážila by se tipovat, pokud by k tomu nebyla donucena, ovšem divoké teorie se jí v hlavě rojily, o tom žádná.

Ona dáma Igniteru obdařila dalším ze svých vědoucích úsměvů a ta měla pocit, že něco udělala správně. Ani nevěděla co, ale snad zapůsobila dobrým dojmem. Ne, že by stále nebyla nervózní z její společnosti, ovšem zároveň jí hodlala vyhledávat, co to půjde, kdykoliv jí to nebude vadit. Chtěla si zapamatovat každý pohyb, učit se, jak se stát tak elegantním stvořením, ze kterého jde respekt. "Oscuro je upíří akademie," potvrdila její domněnku, přesto to Ig překvapilo. Opravdu? Ale... jak? Upíři jsou vážně skuteční? A já... si právě z jedním povídám? Snažila se zachovat klid, i přesto, že se v její mysli pral strach se vzrušením. "Není nás mnoho, co jsme se rozhodli umožnit lidem s potenciálem, aby se stali jedněmi z nás skrze tuto školu," rozpovídala se pak Chenoa, což rusovláska rozhodně oceňovala, protože nejraději by se ptala dál, což jí však bylo blbé a rozhodně tím nechtěla upírku otravovat. "Kromě mne jsou na Akademii dva další Mortové, každý vedoucí jednu kolej: má drahá přítelkyně Josette vede Sangre, a madam Isis zase Demonio..." prozradila o chodu školy, což si Ignitera hodlala zapamatovat. Dobrá, takže kolej Smrti, Krve a Démona, které vedou madam Cheno, Josette a Isis... opakovala si pro sebe v duchu, když jí dala Chenoa chvíli na vstřebávání informací tím, že se poklidně napila ze svého pohárku – krve, tedy... možná lidské, stěží ovládla nutkání se otřást, ale nezeptala se. Možná to ani nechtěla vědět. "A pak je tu pan Damien Anthony Diente, Viv zkoumající upíří biologii, rozdíly mezi námi pochopíš, věřím, rychle," ujistila dívku, která jen pokývla hlavou. Vivové a Mortové? Takže jsou živí a mrtví upíři? Nebo snad smrtící? Neptala se, bylo by to hloupé, když jí Cheno tvrdila, že ty rozdíly brzy pozná sama.

"Věřím, že vás nezklamu, madam," prohlásila, když si dodala trochu sebevědomí, ovšem to hodně rychle zase bylo zadupáno do země, vzhledem k tomu, co následovalo: madam Cheno se totiž bleskově přesunula až k ní, dýchajíc jí podezřele chladný vzduch do obličeje. "Nezklameš," prohlásila rozkazem, a Ignitera v tu chvíli moc dobře věděla, co to znamená. Protože má chyba by znamenala mou smrt... přivřela oči, lehce roztřesená, ovšem zvládla pokývnout hlavou na znamení, že tomu rozumí. "A teď se běž seznámit se spolužáky, Ignitero, promluvíme si později," rozhodla upírka, a zase se naprosto klidně přesunula k onu, sedla si na chladný kamenný parapet a upila z pohárku.

"Jistě, madam," neodvážila by se odpovědět jinak, i když toho měla ještě tolik, na co by se chtěla zeptat. A tak jen, co byla schopná přemoci šok, a znovu se pohnout se otočila na patě a vydala se cestičkou mezi policemi s knihami. Uklidni se, Ig. To bylo dobré. Hodně dobré. Jen chce, abys věděla, kde je tvé místo, což ty víš. Nezavdáš jí jediný důvod k nespokojenosti... ujistila se a začala si prohlížet knihy, které tady nacházela. Tahle sekce asi nebude to pravé... musím najít něco, z čeho zjistím vše potřebné o upírech... usoudila po chvíli čtení názvů knih a znova bez toho, aby jim věnovala pozornost, prošla kolem těch dvou štěbetalek. Tyhle mi za to, abych se s nimi bavila, opravdu nestojí... zbytečně ztrácet čas drby, ale no tak... protočila nad nepochopitelností jednání jejích vrstevnic očima, našla vhodnou četbu a usadila se ke stolku, kde bylo dosti světla ke čtení. Tak se na to podíváme... 

>>> část třetí