část II. Therese Vogel 1.1

Malá Therese byla neobvykle tiché a klidné dítě. Tyto vlastnosti jí byly dány už do vínku. Ani jako miminko své rodiče netrápila tak, jak je zvykem. Nebýval to pláč po celé noci, ba naopak, i když nespala, byla věčně potichu a jen pozorovala své okolí. Natahování a vztekání si raději nechávala jen na vážnější situace. O to spíše za ní její adoptivní matka přiletěla vždy hned, co třebas jen nespokojeně kuňkla.

Ve věku batolecím pak byla o to zvídavější a aktivnější a velmi brzy se naučila, jak najít cestu z postýlky a odkutálet se pryč, nejlépe zkoumat další části domu, zjistit, zda nohy stolu nejsou k jídlu, či spíše k žužlání, a kam všude se dá vylézt bez toho, abyste se museli postavit na nohy. A právě její vynalézavost pak začala dělat rodičům první problémy.

I chodit se naučila brzy, jen mluvit se jí o to déle nechtělo. Co chtěla, na to si ukázala, nemusela nic jiného. Nikdo jí k tomu nenutil. Rozuměla lidem kolem sebe, ale sama vydávala v zásadě jen slabiky či citoslovce. "Ci!" byl základ a většina jejího slovníku, a když nedostala to, co zrovna chtěla, mračila se a byla uražená. Naštěstí – či možná naneštěstí – se však toto často nestávalo, neb její adoptivní rodiče, které holčička brala za sobě vlastní, by jí snesli modré z nebe – či snad ještě více, kdyby to jen možné bylo. Snad taktéž proto si je brzy v podvědomí přetitulovala na osobní sluhy.

Inteligence, učenlivost a velmi dobrá schopnost se přizpůsobit a udělat ze sebe miláčka všech, to byly její hlavní charakteristické znaky. Často slýchávala od sousedů: "Vy máte tak krásné, hodné a chytré děvčátko. Ale pročpak ta dívenka asi nemluví?" divili se, nad čímž už v té době holčička dokázala uvažovat a kdyby jen bylo proč znát odpověď i na tuto otázku, zeptala by se jistě i nahlas: A proč bych měla? Ovšem ona si raději nechávala své myšlenky pro sebe.

Nepotřebovala, aby na sebe upoutávala více pozornosti, už tak jí měla přebytek. Krev ostatně není voda...

Avšak nakonec přece jen jí život v tichosti a bez hlásky, kterou by z hrdla vydala, omrzel a tak, když jí jednou maminka zpívala ukolébavku, přidala se k ní. Ágnes z toho byla samozřejmě celá nadšená. Nevěřila vlastním uším, protože dosud neslyšela od dívenky téměř nic, kdežto teď to nebyla jen jednotlivá slova, nýbrž celé věty doprovázené melodií, již si dítě zapamatovalo.  "Wenzele, miláčku, pojď sem!" zavolala ihned na muže, nadšená tou novinkou. "Jen poslouchej, vždyť naše malinká Therese zpívá! A jak úžasný má hlásek!" rozplývala se nad svou malou dceruškou, která je tehdy tak překvapila.

A malá Therese se ani nemusela moc snažit, aby byla v očích svých rodičů úžasná, skvělá a roztomilá. Blonďatý andílek s pronikavými modrozelenými kukadly a trochu pisklavějším hláskem. I když byla však její schopnost mluvit odhalena, holčička mluvila jen, když to bylo nutné. Jinak byla potichu a raději poslouchala. Naslouchat, zkoumat, zjišťovat. Nebyla jako ostatní děti, které se ptaly stále dokola: "Proč to? A proč tamto?" neb sic tuto otázku pokládala, avšak vždy si odpověď zapamatovala a neptala se dvakrát. Nebo si rovnou všechno zjistila sama. Což byla ta horší stránka jejího charakteru – měla nutkání si všechno odzkoušet na vlastní kůži. Jakoby postrádala strach. "Oheň pálí, nesahej na tu svíčku," pravila Ágnes a dívka jen kývla, než počkala, až se maminka otočí, aby si sáhnout mohla. Ach ano, byla až příliš zvědavá. Nutkání se ujistit, že se ostatní nepletou ve svých názorech, v ní bylo příliš silné a rodiče se za to často nazlobili. Rychle však přišla na to, jak dospělé uklidnit a ujistit je o své nevinně ve všech situacích, kdy její zvědavost vedla nebezpečným směrem.

Tedy jen do chvíle, co přišel zázrak, který nikdo neočekával. Ágnes otěhotněla. Nikdo s tím nepočítal a pro Therese to byl šok, šílený zvrat, který výrazně pohnul jejím životem. Svět se přestal točit jen kolem ní. A malé, ani ne tříleté, holčičce se to líbit nemohlo. Ne s její povahou. Pro ni to byla zrada. A tak svou sestru nenáviděla dříve, než se Maria vůbec narodila. Jakoby se kukaččí mládě mělo dělit o hnízdo s malým konipáskem...