Je to téměř celých 11 měsíců od chvíle, co jsem se pokusila svůj život proměnit s pomocí knihy Čtyři dohody od Dona Miguela Ruize. Pravda, často jsem zapomínala, avšak zdařilo se mi mnohokrát do této knihy nahlédnout, stejně jako hledat útěchu v Denním naučení od Rhondy Byrne či si nechat vykouzlit úsměv na tváři nádherným románem Kurandera od Hernána Huarache Mamaniho.

 Po dlouhé době, nejspíše taktéž proto, že již mi scházela veškerá energie potřebná k životu, se mi podařilo se shodou náhod opět objevit na blogu velmi milého Posla světla, Lúmenn. Ta bytost mi vždy připomínala osobu, kterou bych ráda byla, však pro svůj strach jsem si vybrala Temnotu a snahu se ztratit ve stínech spíše, než abych se snažila získat život jako ona. Litovala bych toho,

Jsem jako voda. Někdy klidná, možná až moc... dokážu se soustředit na problém a když se do něčeho zaberu, většinou nepřestávám, dokud práci nedokončím. Pokud si za něčím stojím, když něčeho opravdu toužím dosáhnout, dokážu být vytrvalá a rozhodná pro svůj cíl udělat cokoliv. Na druhou stranu, příliš dlouhá nečinnost mi způsobuje neklid, nervozitu a touhu něco změnit, být originální. A když ani tehdy nezasáhnu, nevymyslím něco, co bych mohla uskutečnit, dostane mě vznětlivá část mé povahy a já se měním v někoho úplně jiného – vzteklou a nevyrovnanou osobnost.