Nehřeším slovem

 Je to téměř celých 11 měsíců od chvíle, co jsem se pokusila svůj život proměnit s pomocí knihy Čtyři dohody od Dona Miguela Ruize. Pravda, často jsem zapomínala, avšak zdařilo se mi mnohokrát do této knihy nahlédnout, stejně jako hledat útěchu v Denním naučení od Rhondy Byrne či si nechat vykouzlit úsměv na tváři nádherným románem Kurandera od Hernána Huarache Mamaniho. A dnes ráno jsem se probudila, vychutnala si kapučíno s loupákem, smála se a hovořila s Ivou, vzala bez otálení telefon matky, abych se smíchem s ní diskutovala ohledně zítřejších plánů na výlet a pak se začetla do lehce upravené modlitby právě ze Čtyř dohod. Se vzpomínkou na včerejší kouzelný večer, kdy jsem překypovala láskou a štěstím, s vědomím, že i dnes po ránu mi ten stav zůstal a proto, že jsem se nyní snad již definitivně smířila se všemi, vůči kterým jsem se cítila provinile, můžu prohlásit, že má cesta opravdu již započala, oči se začaly otevírat a já smím konečně prohlásit:

Ano, teď tomu věřím, vím, že taková již jsem a těším se na okamžik, kdy se mi podaří dostat se k dohodě druhé a splnit jí opět. Snad to taktéž nebude trvat déle než rok, a budu moci upřímně prohlásit, že si nic neberu osobně a vím, že nikdo nic nedělá právě kvůli mně. Bude to složité, nejspíše, však dosud jsem byla příliš sebestředná a vztahovačná. Ovšem stejně jako jsem dokázala pochopit a přijmout dohodu první, pevně věřím, že brzy se probudím a uvědomím si, že tyto mé vlastnosti jsou již jen otázkou minulosti.

Proto děkuji všem, kdož při mně na této cestě stáli a podporovali mě. Děkuji.