Jméno, které mi dali mí biologičtí rodiče je Veronika, ovšem tento fakt je velmi nepodstatný pro někoho, kdo pravidla hmotného světa… nerespektuje. Proto mám raději své pravé jméno, to které jsem si našla sama… vlastně, jich bylo více, ovšem vzhledem k předchozím zkušenostem jej již jen tak nesděluji. Říkat mi tedy můžete Ver, neb tuto zkratku mám celkem v oblibě.
Co je dále důležité? Nu… řekněme, že jsem vzdušným znamením Saturnu a Uranu a zároveň Vodní buvol, což by vám mohlo napovědět něco o mé povaze a tedy i o mém datu narození. Považuji se dále za věrnou služebnici Světla, Temnoty a Ducha, dceru Síly a Nespoutanosti a sestru Energie a Proměnlivosti. Má víra a ideologie jest smícháním prvků čarodějnictví, satanismu a dalších náboženských i ideologických směrů… jednoduše, těžko shrnout vše v jednom krátkém odstavci.

Lidská civilizace to se mnou neměla nikdy jednoduché. Vždy ve mně byl zakořeněn určitý odpor vůči lidem… prvně pouze nepochopení nad lidskou inteligencí, poté chvíle, kdy jsem snad i věřila, že lidé mohou být i dobří a pak velké zklamání a hluboko v srdci zasetá nenávist vůči lidem a civilizaci především. Ovšem pak jsem se postupně začala nacházet… a zjistila jsem, že nemohu nenávidět lidi, protože sebe nesmím nenávidět, jelikož bych tak pohrdala svými Bohy. A tak jsem začala chápat, že i lidé mají právo žít. A psaní a čtení bylo tím, co mě od té doby začalo pevně poutat k lidem, nutilo mě nenávist k nim usměrňovat a svou zlobu používat jako hnací sílu pro všechny mé příběhy, které se v té době zrodily v mé hlavě. A tak… píšu, jsem ten typ člověka, který snad ani nepotřebuje jíst či spát, stačí mu jen papír a tužka (dosud), psací stroj (cca. 12 - 15 let) či notebook (novodobá vymoženost) k tomu, aby mohl opravdu žít. Možná ne žít plnohodnotný život v realitě… ale co je realita? Je vůbec nutné žít v hmotném světě?

To, co ovlivňuje nejvíce mou aktuální náladu… co dokáže ze smutku stvořit zlost a ze zlosti pouze prázdnou schránku… co dokáže lásku vyjádřit i mou bolest utišit… to je hudba, andělů řeč, ta která mi říká: „Jen leť“.
Poslouchám téměř vše… vše, co pro mne má smysl. A již před delší dobou jsem zjistila, že není možné žít v oblacích, bez toho, abys ochutnal tvrdost země. A proto jsem se rozhodla, že už dále nebudu odsuzovat žádnou hudbu, i když jí třeba aktuálně nerozumím… jednoho dne totiž věřím, že i té nejpodivnější porozumím. A pokud ne, tak co už s tím, někdo ji napsal, měl pro to důvod. Jen hudba, která nemá cit, jen tu nelze pochopit.
Ovšem abych nemlela z vody, povím alespoň pár příkladů toho, co poslouchám (byť bych musela vyjmenovávat jednotlivé skladby a aktualizovat seznam denně, aby byl úplný): Evanescence, Xandria, P!nk, Avril Lavigne, The Cranberries, The Corrs, Adele, Gabrielle Alpin, Sia, Imagine Dragons, Linkin Park, Demi Lovato, Lady Gaga, Katy Perry, Paramore, Christina Perri, Ke$ha, Britney Spears, The Cab, Thirty Seconds To Mars, Bastille, Kelly Clarkson, Shontelle, Nickelback, Cascada a spousty dalších…