Inkoustová (probuzení)

Melanie měla už dost toho všeho smutku. Dva roky na Vampýrské Akademii Oscuro prožila jen tím, že jako stín bez života procházela chodbami, docházela pravidelně na hodiny s různými učiteli a moc se nebavila. Ovšem při poslední slavnosti se tohle všechno zlomilo a ona se rozhodla vrátit do života. Protože přece jen, konečně jí došlo to, že každý její den zde může být tím posledním, a tedy je hloupost, aby se kvůli své minulosti úplně vzdala života a skončila jej v slzách a bez naděje. A že byl ten zlom naprosto šokující, protože to vypadalo, jako by z tiché myšky třídy Anie vyskočila ven zpátky její dřívější osobnost – bláznivá Mell, jen o trochu starší a temnější.

Vzbudila se nepříliš brzy, avšak nehodlala to nijak zvláště řešit. Stejně dneska bylo potřeba se jen zapsat na předměty... a nic. Takže vlastně naprosto volný den, jako všechny prázdninové, to bych mohla zůstat v té posteli i déle, pomyslela si ještě před tím, než se převlékla do – pro ni již naprosto obvyklého – černého trika a černé sukně, nasadila pár náramků a náhrdelník s pentagramem a po učesání svých neposlušných kadeří vyběhla do společenské místnosti, kde se aktuálně již nacházely dvě její spolužačky – z nichž jedna byla její spolubydlící - Mia Veimer, klasická drobná blondýnka s modrýma očima, nebyla přímo kamarádka, zároveň však Mell neměla nejmenší problém s tím, že spolu budou sdílet pokoj, i přes to, že to má být až do konce jejich smrtelného života. Byla totiž celkem fajn, o rok mladší, ale ve stejném ročníku, a navíc byla excelentní v učivu. Pravda, v oblasti pudu sebezáchovy naopak zrovna skvělá nebyla, avšak snad nikdo, kdo dobrovolně odešel do temných zlověstných lesů na akademii, kde učily krvelačná stvoření, nemohl být úplně normální. Tou druhou dívkou pak byla Andy Reneé Tailor, jenž v podstatě vypadala jako vyšší verze Mii, ač jí bylo taktéž šestnáct a Mell jí v podstatě neznala – nastoupila teprve před rokem a dosud neměla nutkání si jí všímat.

"Bré ráno, holky," pozdravila Anie s úsměvem obě dvě, což byla rozhodně změna... ostatně, dosud se příliš neprojevovala. Teď se to však mělo změnit. Rodiče by ze mě neměli radost, kdyby věděli, kam až jsem se to dostala.

.. napadlo jí, ale tu myšlenku hned zahnala, protože přec bylo jedno, zda by nadšeni byli či ne. Jednoduše to byla má volba, která nyní znamená smrt či upírství, ne jejich. A stejně za to můžou oni, že se možná už nikdy nesetkáme... ač měla myšlenky dosti temné, stejně se usmívala jako sluníčko, protože právě to si předsevzala – že hodí všechno truchlení za hlavu. Tedy, vzhledem k jejímu vzhledu, téměř všechno. Černé se vzdát nehodlala."Snídaly jste? Nebo jste se včera přejedly, jako třeba ta Smrťačka Sydney... cpala se snad celý večer non-stop!" zasmála se Mell, aniž by to myslela nějak špatně... Sydney byla další z excelujících studentek téhle akademie, avšak patřila ke koleji Muerte, přičemž po minulém roce získala titul primusky. Každopádně tím nyní Anie započala debatu na téma včerejší zahajovací slavnosti, která odstartovala další školní rok na Akademii. Z nich tří tam totiž dorazila jako jediná."Vlastně jste o moc nepřišly, většina nováčků skončila u Smrťáků," rozhodla se splnit svou povinnost ohledně informovaní spolužaček o tom, jak to s tím včerejškem dopadlo. "Tedy až na jednoho kluka..." vzpomněla si, avšak musela se vzápětí zarazit, neb její pozornost upoutaly otevírající-se dveře."Jo, tohohle," stačilo pak už jen doříct s veselým zazubením, protože mladý pan Blake právě vkročil do místnosti.

"Oh, ahojte," pozdravil, jen co odlepil oči od nástěnky, kde očividně hledal číslo svého pokoje a jméno spolubydlícího. "Jmenuji se Ian. Jsem tu nový, takže se omlouvám, jestli budu občas mimo obraz," pronesl s úsměvem, přičemž se vydal směrem k dívkám a usadil se do křesla. Byl to pečlivě upravený sedmnáctiletý mladý muž, jenž se očividně dost staral o to, jak vypadá – od jistého navštěvování posilovny, přes čerstvě vyžehlenou košili až po pečlivě upravené hnědé vlasy. A Mii se očividně líbil, alespoň dle té rudé barvy v obličeji a sklopeného pohledu.

Mell si jej však protentokrát moc nevšímala, neb ač jej vesele pozdravila, hned poté se vrátila ke svému vyprávění: "Jo a byl tam ještě jeden duch, Jon, pokud si správně pamatuji jeho jméno," rozhodla se pokračovat tím nejzajímavějším, co se asi za včerejší večer událo. "Snažil se dostat Sydney od jídla a vyváděl pořádný blbosti... jedné Muerťačce dokonce ustřihl pramen vlasů!" pokračovala v líčení, aniž by se zmínila o faktu, že jí onen duch jen tak z legrace políbil. Nemusí přece vědět úplně všechno... ovšem i tak se tyhle informace zdály pro její společnost daleko atraktivnější – Andy začala litovat, že na slavnosti nebyla a přišla o to, kdežto Mia spíše soucítila s nebohou dívkou, jenž se stala obětí Jonových nůžek. "Možná tu ještě někde bude... duchové jsou většinou vázáni k nějakému místu, ne?"Přitom se s Mell s Andy rozhodly zajít do jídelny na snídani, kterou Mia odmítla – taktéž proto, že zcela očividně chtěla zůstat sama s Ianem.

Žádní děsiví nemrtví v cestě, ba ani upír... co více si tady na hradě přát? Pomyslela si Mell při klidné cestě z koleje do jídelny, avšak stejně jí nedalo, aby se nevrátila ke své spolubydlící. "Nemáš pocit, že se Mia chovala dost divně?"zeptala se tedy, protože tušila, že Andy si s ní povídala více než ona dosud, a tedy by mohla vědět více. "Slyšela jsem sice nějaké drby, ale co je na tom pravdy netuším," přiznala, neb se trochu o svou spolužačku obávala. Co věděla, tak Mia se v minulém roce platonicky zamilovala do učitele a prováděla pak různé podivné kousky, které jí zrovna dobrou pověst nenesly. Ovšem sama vlastně nevěděla, kolik je na tom pravdy.

Andy však přišla úplně s něčím jiným, což Mell mohlo zasáhnout více, než mohla tušit: "Myslím, že se něco stalo jejím rodičům... je mi to líto, ale ona se teď moc nechce bavit," vypadalo to, že vůbec netuší, co s tím, ale zároveň se v tom příliš nechce rozpitvávat, už jen z úcty k její kamarádce.

"Potřebuje nejspíše čas," poradila jí Mell, mezitím co si chystala snídani.

Andy však nehodlala nenechat ani její minulost úplně na pokoji. "Ty jsi se ale taky minulý rok s nikým nebavila, viď?" začala zlehka, avšak zcela očividně byla zvědavá a Anie jí to neměla za zlé.

"To víš, nemám zrovna nejpříjemnější minulost, asi jako všichni zde,"odpověděla jí jen nekonkrétně, a přitom koukala do talíře, neb párky s bagetou pro ni najednou měly velmi důležitou roli v tomto rozhovoru. "Každý tady chce začít nový život," potvrdila jí však jen Andy, načež se raději rozhodly bavit o méně vážných věcech, neb deprimovat se minulostí stejně k ničemu nevedlo.

Mohlo tehdy následovat už jen klidné ráno, s klábosením o slavnosti, klucích a zapsaných předmětech, avšak to by nebylo na tomto místě normální. Když se totiž Mell rozhodla povědět Andy něco více o tom duchovi ze včerejška, zhmotnil se Jon přímo za ní a rovnou se slovy: "Neříká se náhodou my o vlku a vlk se objeví?" což způsobilo řádný šok u obou, ale hlavně u Andy, která vyděšeně vyskočila ze židle, kdežto Anie se brzy vzpamatovala:"My o vlku a vlk za dveřmi, Jone,"naznačila mu, že by mohl příště třebas přijít jako člověk a nezpůsobovat své společnosti infarkt jen svým příchodem – načež je představila, ač tušila, že říkat teď, kdo je kdo, jest naprosto zbytečné. Jonovi na tom stejně nesešlo a Andy ještě byla trochu v šoku. "Je celkem zábavné poslouchat, jak se o mě lidé baví," zhodnotil onen blonďatý přízrak s nebesky modrýma očima, přičemž se očividně opravdu bavil, neb se tomu okamžitě začal smát a přesunul se k blondýnce, aby jí pocuchal vlasy a poopravil její mínění: "Ale Andy, došla jsi ke špatnému závěru, nejsem sukničkář, jen se občas chci pobavit!" informoval dívku, které se dříve nezdálo vyprávění Mell o tom, jak se poprvé zhmotnil jedné dívce na klíně, druhou otravoval a nakonec vyzýval právě modrovlásku k tanci. Ovšem stejně, jako Jonův zájem získaly, tak o něj taktéž přišly, neb jen co do místnosti vstoupily studentky z koleje Muerte, přesunul se za nimi, nejspíše s dalšími lumpárnami v kapse, pročež se však Mell s Andy rozhodly raději opustit jídelnu dříve, než se k nim vrátí.

Po cestě na kolej se však rozdělily, neb se obě musely zapsat na předměty, a tak když poté později odpoledne dorazila Mell zpátky do společenské místnosti, našla tam jen Iana sedícího v křesle před krbem – vlastně v podstatě tam, kde ho ráno s Andy zanechaly."Zdravíčko!" zazubila se na něj a spokojeně se usadila poblíž. Ovšem ten aktuálně nepůsobil moc ve své kůži, neb to vypadalo, že ho vyrušila z nějakého hloubání, když zmateně vykoktal pozdrav a pak se omluvil, neb zapomněl její jméno. "Melanie,"připomněla se, "nebo prostě jen Mell, Anie, nebo ta modrovlasá příšerka,"pokrčila rameny ve smyslu, že je jí jedno, jak přesně jí bude oslovovat, neb na různé zkomoleniny je zvyklá. "Kdepak se nám vytratila Mia s Andy?" zeptala se následně Iana, neb spolužačky zde aktuálně neviděla a tušila, že by už mohly mít stejně jako ona všechny předměty zapsané.

Překvapivě však tou nevinnou otázkou očividně neudeřila zrovna na tu nejpříjemnější strunu, neb po tváři jejího nového spolužáka tak proběhl stín zlosti. "Andy šla do svého pokoje, no a Mia?" Vzhledem k tónu, jakým vyslovil jméno její spolubydlící, s níž tu ráno zůstával o samotě, musela Melanie uvažovat o tom, co se všechno mohlo mezi těma dvěma stát během onoho necelého dne. "U té nevím přesně, ale tipuji, že se olizuje s tím neviditelným zázrakem... nebo snad s někým úplně jiným, kdo ví?" Každopádně byl Ian očividně rozladěn, ač z nějakého důvodu se usmíval, snad aby to zamaskoval a mohl se tvářit, že je mu to úplně jedno.

Anie si s tím každopádně nehodlala dělat těžkou hlavu a navíc, byla celkem zvědavá, neb ne každý den vidíte, jak se zcela neznámí lidé k sobě ráno podezřele mají a odpoledne už se nenávidí. "S tím duchem, myslíš? Jonem?" zvláště vzhledem k faktu, že to mělo, co dočinění s jejich včera zjeveným Don Juanem, nemohla brát moc ohledy na city a jednoduše se musela opět začít smát.

"Nevím, kolik tu těch duchů je, ale určitě on," potvrdil jí přece jen její domněnku Ian, ovšem očividně ho zlost přešla stejně rychle, jako se jej zmocnila.

Tak teď by mě zajímalo, zda se tady někdy objeví někdo, koho se Mia nebude snažit svést... protože zatím šance vypadají dost mizivě, když ani mrtví neuniknou, zhodnotila s úsměvem Mell, přičemž i nahlas musela nevěřícně poznamenat: "Je prostě nepoučitelná," a zakroutit nad tím hlavou."Nic si z toho nedělej, Mia je... prostě Mia," mávla nad tím rukou, neb očividně bylo příliš náročné proniknout do logiky její spolubydlící.

Chvíli si povídali o Akademii, a tedy hlavně prvních dojmech Iana, který očividně i přes necitlivý přístup Anie si z jejích prvotních výroků nic nedělal a spíše byl jen zvědavý na další ze svých spolužaček: "Jestli se můžu zeptat, proč jsi vlastně na téhle škole? Tedy, jen jestli to není soukromé."

Nebyl první, kdo se jí na to ptal a Mell to tak taktéž očekávala, neb jednoduše... nebylo zrovna normální vydávat se na milost či nemilost krvežíznivým upírům a doufat, že to snad nějak půjde přežít. I tak však jí nebylo úplně milé o tom hovořit – jenže někdy musela, a tak to shrnula dvěma slovy: "Rodinná tragédie,"pokrčila rameny, jako by jí to už netrápilo, ač opak byl pravdou, "nebo alespoň myslím, že by to tak někteří pojmenovali. Každopádně se objevila tahle možnost a pro mě nebylo nad čím váhat,"zhodnotila poměrně klidně a vrátila si na tvář úsměv, který jí v prvé chvíli při vracení k těm vzpomínkám utekl."A co donutilo tebe přijít sem, kde je určitá pravděpodobnost, že tě někdo zakousne stále aktuální?" zazubila se pak už skoro jako před chvíli, když z toho mohla vybrousit vtípkem, jenž však mohl být částečně pravdivý, a vrátila s tématem zpátky k Ianovi, a nikoliv nemilým vzpomínkám na minulost – ovšem jeho odpověď byla v podstatě stejná, jako ta její, tedy alespoň v té části, že tady hodlá buď zemřít nebo začít nanovo s čistým štítem.

"Aktuální pravděpodobnost, že mě někdo zakousne? Třeba ty?" chytil se však nakonec toho zábavnějšího z jejích tvrzení, čemuž se musela zasmát.

"Já většinou nekoušu, a i kdyby, tady jsou od toho povolanější,"ujistila jej vesele, a další debaty se tak už vedly v čistě přátelském duchu, a to až do chvíle, než se vrátila Mia a Ian se tak rozhodl raději jít najít svého spolubydlícího.