Chci nás uzdravit

Tento den začínal zajímavě... těšila jsem si, že si dám s Příšerkou kafíčko, protože obvykle to nestíháme, neb vstává brzy ráno do práce a nechce mě budit (což mu vymlouvám, ale k ničemu to není). Ovšem nečekala jsem, jaký to bude mít vývoj, vzhledem k tomu, že samozřejmě jsme si tedy začali povídat a nějakou shodou okolností jsme se dostali až do fáze, kdy pronášel nelichotivá slova na adresu svých příbuzných, navíc tentokráte dokonce těch, které už roky neviděl, a tedy veškeré informace má pouze zprostředkované. Přirozeně jsem jej tak napomenula, že to od něj není hezké a neměl by pomlouvat lidi, které v podstatě nezná. Jenže on to nebral jako pomluvu, ale jako fakt, což mě... zarazilo.

Jak může člověk brát závěr z něčeho, co si odvodí z několika zprostředkovaných informací, jako fakt?

Nedávalo mi to smysl, a tak jsem se ptala našeho společného kamaráda, co si o tom myslí, a trochu se nad tím začala více zamýšlet: "Divné... prostě je to divné... vždyť ti to žádný dobrý pocit nepřinese, jen to utvrzuje představu, že je svět zlý a zkažený, což není něco, co by člověk měl podporovat, neb je pak akorát více naštvaný a nešťastný. Musí z toho ale existovat cesta ven – je to ošklivý svět, ve kterém žijí. Tak, jak jsem to četla ve Čtyřech dohodách – opravdu, ti lidé žijí v pekle, což je šílené, když jsou fyzicky vedle nás..."

Kromě toho jsem si psala ještě s jedním človíčkem o jiných tématech, a nakonec jsem si uvědomila, že z toho všeho musí jít cesta ven a možná, když budu dobrým příkladem, tak Příšerka pochopí, že na svět lze pohlížet z více úhlů pohledů a některé mu možná budou pomáhat více než jiné. "Ale jde to... myslím tedy, že jde koukat na svět z té lepší stránky, protože... před pár lety byl můj úhel pohledu úplně jiný, daleko horší. Byla jsem nepříjemně lidská, hodně podobná Příšerce... teď jsem více Bēstia, kterou chci být. Možná měla Iva tak trochu pravdu v tom, že Příšerka je má psychicky mladší a nevyzrálejší verze." A rozhodla jsem se, že se budu snažit být tím nejlepším já, kterým být mohu, taktéž proto, abych mohla jednoho dne Příšerce vysvětlit, že někdy stačí jen trochu změnit úhel pohledu a svět je hned lepší a všechno jednodušší.

Ocitla jsem se na svém blogu, otevřela si poslední napsaný článek a když jsem ho přečetla a poslechla si hudební doprovod, který jsem k němu zvolila, musela jsem začít psát tento text. Další takovou připomínku světlých okamžiků, kdy si uvědomuji tu nejkrásnější verzi pravdy, kterou jsem kdy viděla.

"You only see what your eyes want to see.
How can life be what you want it to be?
You're frozen when your heart's not open .
You're so consumed with how much you get .
You waste your time with hate and regret 
You're broken when your heart's not open."

A tak si přeji, nechť všechna ta bolest v tobě zemře, Příšerečko moje milovaná, a ať se mi podaří rozmrazit tvé srdce... tak, abychom si mohli toho krásného pohledu na svět užívat společně.

S láskou a štěstím,
Přeje toto všem, kteří trpí,
i těm, kteří se snaží uzdravit jiné,
VerTheBēstia.